Podle tradice se Prokop po roce 1009 usadil jako poustevník v krajině nad řekou Sázavou. Postupně se kolem něj vytvořila komunita následovníků a přibližně kolem roku 1032 zde vznikl benediktinský klášter. Jeho existenci podporovali přemyslovští knížata Oldřich a Břetislav.

Sázava byla ve své době výjimečná používáním staroslověnské liturgie. Klášter se stal významným centrem slovanské vzdělanosti a písemnictví a právě tato kapitola jej výrazně odlišuje od většiny ostatních českých klášterů.

Původní dřevěné stavby postupně nahradila kamenná románská architektura. Na počátku 14. století začala velkolepá gotická přestavba, jejímž cílem bylo vytvořit monumentální trojlodní baziliku. Projekt však nikdy nebyl dokončen.

Právě nedokončené gotické trojlodí s vysokými kamennými sloupy patří dnes k nejfotogeničtějším částem areálu. Návštěvník zde doslova prochází mezi pozůstatky stavby, která měla patřit k významným gotickým chrámům své doby.

Dochovala se také gotická krypta, části klášterních budov, kapitulní síň se středověkými nástěnnými malbami a další architektonické prvky. Po požáru v roce 1746 prošel areál rozsáhlou barokní přestavbou.

Klášter byl roku 1785 v rámci josefínských reforem zrušen. Část budov byla později přeměněna na světské zámecké sídlo. Ve 20. století začala postupná památková obnova a archeologický výzkum.

Od roku 1962 je Sázavský klášter národní kulturní památkou.

Pro czAkce je to jednoznačně jedna z prioritních památek okresu Benešov. Je navštěvovaná, vizuálně výrazná, má prohlídkové okruhy a zároveň se zde konají poutě, koncerty a další kulturní akce, které lze později připojovat jako samostatné kalendářní akce.

Areál má pravidelný návštěvnický provoz a komentované prohlídky.

Klášterní budovy, kostel sv. Prokopa, nedokončený gotický chrám, gotickou věž, kryptu, historické interiéry a archeologické pozůstatky.