Sezónní výstava v jeskyních. Letošní sezónní výstava v Zbrašovských aragonitových jeskyních přinese tvorbu Tomáše Skalíka s názvem Pod hladinou , která bude k vidění od 1. července do 31. října. Výstava je k vidění v rámci běžné prohlídky jeskyní. Jeskyně můžete navštívit od úterý do neděle, vždy od 9 do 16 hodin. Světelná instalace s názvem Pod hladinou od července do konce sezóny zpestřuje prohlídku Zbrašovských aragonitových jeskyní (ZAJ) v Teplicích nad Bečvou na Přerovsku. Tradiční letní představení současného výtvarného umění v nitru Hranického krasu tentokrát zacílilo na dílo Tomáše Skalíka. „Letošní výstava je speciální ke 100. výročí zpřístupnění jeskyní. Právě světelné umění je v tomto smyslu velmi příhodné, protože zpřístupnění jeskyní v podstatě znamená vnést do ní světlo,“ říká vedoucí ZAJ Barbora Šimečková. Místo instalace si autor vybral záměrně. „Uměle vytvořená, laserem přesně definovaná svítící ,hladina´ Tomáše Skalíka vstupuje do přímého dialogu s přírodní neviditelnou hladinou oxidu uhličitého. Zatímco geologická hladina CO 2 představuje fyzickou hrozbu, Skalíkova světelná hladina otevírá prostor pro psychologickou kontemplaci, interakci diváka a myšlenkový přesah,“ přibližuje kurátor výstavy Emil Mezera. Autor podle něj demonstruje naprosté ovládnutí prostoru. „Na rozdíl od sochaře, který prostor dobývá tím, že do něj vkládá kámen, Skalík prostor definuje tím, že do něj nevloží hmotně zhola nic – pouze usměrněný fotonový tok. Metafora ,hladiny´ se ukazuje jako geniální instrument. Hladina, ať už vodní plná vzdouvajícího se příboje, nebo geologická a smrtící z oxidu uhličitého, obvykle představuje nekompromisní mez. V nové instalaci se však tato mez stává bránou do lidského nitra. Autor buduje utopický přístřešek, iluzivní bezpečný prostor uvnitř podzemního prostředí. Nacházet se pod hladinou znamená nalézat ztišení, setrvávat ve stavu prenatální izolace a dotýkat se zón vlastního podvědomí. O to silnější je pak katarzní moment zrušení této izolace, kdy návštěvník zvedne paži a pronikne povrchem ven. Zvuková iluze šumícího moře, jež se v tu chvíli rozezní, funguje jako akustický zlom, který zbavuje diváka pocitu tíže milionů tun horniny nad jeho hlavou a transportuje jeho mysl na otevřený oceánský obzor,“ popisuje Mezera. Sedmačtyřicetiletý opavský rodák Tomáš Skalík se věnuje restaurátorství uměleckých děl, především z kamene. Vyučuje na Slezské univerzitě v Opavě a jeho dalším profesním zaměřením je navrhování a realizace výstav a muzejních expozic. Ve vlastní volné tvorbě se zaměřil právě na oblast light art – světelného umění. „Tento typ moderního výtvarného umění využívá současných nejnovějších technologií, kterými vytváří umělecký záměr. Něco podobného je videomapping, ale ten bývá povrchnější, často je jen vizuálně efektní, bez hlubších myšlenek,“ dodává Mezera. (lb) zobrazit více popisu